RC modely

3. JK Cup Skřípov - 10.7.2010

Je tři čtvrtě na šest, kafe a cigárko mám za sebou, auto nabalený od večera a dost času přijet na závody včas, tak v klídku vyrážím. Po patnácti kilometrech si všimnu, že jsem doma nechal veškeré peníze, ale hlavně doklady. Auto rychle otáčím a vracím se pro ně. Hm, to to pěkně začíná, mám zpoždění a naprosto nechápu, proč zrovna teď musí být každý můstek po cestě vyfrézovaný a já musím krokem skákat přes ty díry.....

Nabral jsem tři čtvrtě hodiny zpoždění, takže na parkovišti tlačenka, ale ještě se dá zaparkovat u stanu, abych nemusel nosit věci daleko. Kluci už jsou v podstatě nachystaní, jenom dostavíme stan. Vybalím ještěrku a všechen vercajk. Na trati už probíhají volné tréninky a je tam celkem rušno. No nic, jdeme na to.

Jak už to tak bývá, zakonzervovaný motor jde poměrně problematicky nahodit, tak z toho mám poměrně slušné křeče od tahového startéru. Musím povolit svíčku, aby motor chytl (já si sakra doma zapoměl fén), ale po čtvrt hodince už picco bublá. Jdu zkusit trať. Je kvalitně nakropená, krásně měkká, ale kdo ví, jak dlouho jí to vydrží, když slibují ty neskutečné teploty. Auto jede jako po dráze, moje „salámy“ se zařezávají do měkkého podkladu, no paráda. Jejky, malinkatý problém. Doma jsem malinko nedal změnu v setupu auta. Na brzdách se ještěrka staví na přední a jančí. Předek je moc nízko, budu muset dát táhla tlumičů zpět do prostředních děr. Škoda, že je na trati takový frmol. Neslyším pořádně svůj motor a vůbec netuším, kdy auto řadí. No co už. Blíží se půl deváté, je třeba se přihlásit a zaplatit startovné. Snad mi domácí laborování s okamžikem řazení dvojky vyšlo. Je taky slušně poznat, že jsem dal větší spur a celkové zpřevodování je víc do síly/akcelerace. Standardní ranní rozprava s pózováním pro fotografy :) a už se rozcházíme ke svým depům. Aaaaa, káristi přijeli! V týdnu jsem se domlouval s kamarády z minikár, že se přijedou kouknout, čím se teď bavím, když už na káry „dlabu“. Kachna, Gabča, Maňas, Lukášek i Koblih. Celé „zdravé jádro“ je tady. Chybí snad jen Jean, který pro změnu maká na svém budoucím domově.

Dneska bude dlouhý den. Přijelo dost elekter a proto bude o jednu skupinu víc. Jdeme okouknout, jak to jde truggynářům a pak už se pomalu chystám na svou první rozjížďku..........

První rozjížďka se mi velice líbila. Byl jsem trošku divoký, na svůj vkus, ale vzhledem k trati, která měla stále ještě perfektní grip po kropení, to bylo bez větších problémů. K mému překvapení jsem na konci zjistil, že jsem tuto rozjížďku vyhrál. Vítězství jsem získal díky technickým problémům Davida Římana, ale co je pro mě hlavní. Průměrný čas na kolo i best lap jsem proti minulému závodu zase o něco polepšil. Davidovi vypadla pojistka na spojkovém bubínku a vytratil i přední ložisko. To byl hlavní důvod mého vítězství v rozjížďce. Naštěstí jsme všechno potřebné našli, takže nemusel David jezdit narychlo domů pro novou pojistku a ložisko.

Přichází druhá rozjížďka. Trať už je od ježdění hodně vysušená. Snad jen v první zatáčce je ještě vlhká. Samozřejmě že to vidím, ale jestli si myslíte, že podle toho i jezdím, tak to jste na omylu! Tahle rozjížďka byl děs. David jel svou ligu, Martin taky polepšil a já se tam motal jako nudle v bandě. Na rovinkách jsem za to tahal a nestíhal pak dobržďovat zatáčky a v nich jsem pak ztrácel. Dostal jsem naklepáno a ukončil tuhle rozjížďku na třetím místě.

Před poslední rozjížďkou bylo trochu víc času, kvůli drobným technickým potížím pořadatelů, tak byl aspoň čas, trošku popřemýšlet nad stopou. Bavil jsem se o tom i s Lukáškem a došli jsme z kávěru, že by bylo lepší, kdybych některé skoky na trati neskákal, ale pouze je přejel a o to víc měl pak prostor pro další akceleraci. Jo, takhle to teď zkusím.......

Přichází letmý start třetí rozjížďky a mě se před očima zatmívá. Zapomínám, co jsem chtěl zkoušet, Ba naopak zkouším skákat i kombinaci na zadní rovince. Samozřejmě, že to končí v kotrmelcích a čas je hodně špatný. Celkově nejhorší rozjížďka z celého dopoledne. Díky tomu, že jsem se od rána nedokázal zlepšit, padám po kvalifikacích na třetí místo. Není to žádná dráma, při dvacetiminutové finálovce je podle mne v podstatě jedno, z kterého místa startuju, protože je to dost dlouhá doba na to, aby se mohlo cokoli přihodit (jak jsem osobně zažil minule). Takže začínají obvyklé přípravy před finálovkou. Vyměnit vzduchový filtr, pro jistotu vyměnit přijímačové i vysílačové baterie. Samozřejmě taky překontrolovat dotažení šroubků a vůbec prostě na auto kouknout, aby se něco nestalo při finálovce.

Kluci z Carclanu jsou zlatí a zase nám v podstatě zajistili kompletní servis při finálové jízdě. Nastoupili jsme na věž a už máme tři minuty do startu. Vyrážíme na trať „rozehřát“ sebe i své stroje. Jde mi to tentokrát dobře. Neklepou se mi ruce a tak mě nemusí žádný z nahazovačů tahat odněkud z roští, nebo vymotávat z pneumatik. Minuta do startu. Nervozita stoupá, všichni zajíždíme ke svým mechanikům na dotankování. 30 sekund do startu, a už mechanici nesou monstery na start. Odpočítávání a start! Tentokrát za to beru trochu víc než minule a během dvou zatáček jsem na druhém místě za Davidem a za zády mám druhého z klanu Římanovců, Martina. „Jeď hlavou, je to dlouhý“, říkám si a snažím se jet pokud možno čistě, bez zbytečných chyb. Celkem se mi to daří. David si vepředu jede to svoje a Martina si udržuju v bezpečné vzdálenosti za zády. Po třetím kole Martin končí. Technická závada, kterou nejde opravit. Naštvaně odchází z tribuny, ani se mu nedivím. Uf, mám o silného soupeře míň, ale o to víc musím soupeřit sám se sebou. Jízda se mi začíná „líbit“ a já začínám sem tam chybovat. Musím se zkrotit. Tankování proběhlo naprosto bez problémů, kluci jsou perfektní mechanici, a hurá zpátky na trať. Střední část závodu by se mohla zdát nudná, na pořadí se nic neměnilo, každý jsme jezdili „to své“, ale ty nervy, jestli se něco nestane, případně abych to někde zbytečně nezahodil, ty byly hrozný. Druhé tankování, asi šest minut před koncem taky proběhlo naprosto hladce. V dalších kolech se mi povedlo asi dvakrát zavadit o mantinel za první zatáčkou a udělat pár pěkných otoček před diváckou tribunou, ale nic závažného se nestalo...........ale ne! Doprdele, to auto na levým zadním kole sedí na prdeli, evidentně nefunguje tlumič. Volám dolů pod věž, že jedu do boxů, že jsem asi bez tlumiče. Kluci auto natankovali, rychle koukli, jestli to není něco vážného a už mě hodily zpět s tím, že mám jet opatrně, moc neskákat a mám to dojet. Jenže to se vám snadno řekne, jet opatrně, když vám v krvi koluje adrenalin. Martin Olma mne zespodu krotí, že mám dostatečný náskok několika kol a nemusím opravdu spěchat, tak tempem šneka dojíždím posledních pět kol a JE TO TAM! Moje první umístění na bedně. Radost! Euforie je taková, že ani nejsem naštvaný, že jsem něco „polámal“ a hubu mám od ucha k uchu :). Stupně vítězů v naší kategorii byly následovné: 1. David Říman, který si jel opravdu svou ligu, 2. já, s velkým štestím v závěru a 3. Tomáš Malyška, který jezdil celou dobu s přitaženou brzdou :).

Technické postřehy:

Snížit předek posunutím táhel tlumičů do vnějších děr byla hloupost. Auto se na brzdách stavělo na přední a při doskocích neměl předek dostatek prostoru k propružení.

Výměna spuru za 38T byla taky k dobrému. Auto mělo větší akceleraci a sílu a hlavně jsem už spur neočesával, jako v minulém závdě.

Tuningová táhla řízení opravdu fungují skvěle. Při jízdě jsem se nemusel bát, kdy se o něco lehce otřu a zase si rozhodím sbíhavost. Takže můj velký dík patří i Petrovi Škaloudovi za zapůjčení.

Úpravy, které plánuji:

Tuningová táhla řízení, ať mám klid od neustálého seřizování geometrie.

Nitridované pístní tyče tlumičů. Moje stocková tyčka byla zlomená a jak mi říkal David, stockové tyčky se rády lámou a jediné, co vydrží jsou nitridované.

Při repasi tlumičů také použiju malinko hustší olej do zadních tlumičů, ale žádově tak o cca 5W.

Jinak s autem nebyl nejmenší problém a nemám zatím potřebu na nastavení cokoli měnti.

Fotky ze závodů:

Výběr fotek by Kachna

Celá galerie fotek by Kachna

Fotky na JK Cars Team